Vyhodnocení dvou soutěží České televize k olympijským hrám

Má mít komentátor subjektivní názor a má ho prezentovat ve vysílání? To je otázka. Krasobruslení je subjektivní sport a součástí jeho sledování není jen – promiňte ten výraz – lehce bezduché fandění klubové barvě, ale záměrné subjektivní posuzování sportovního a zároveň estetického výkonu.

„Zlaté hry dostaly svůj poslední drahokam,“ zněl komentář kanadského kolegy po té, co Sydney Crosby ukončil poslední finále 21.zimních olympijských her. A zrovna on dostal tu úplně poslední zlatou medaili, kterou se složila kompletní mozaika jedinečných her.

Poslední soutěž olympiády = poslední návštěva mix-zóny, stísněného a na pohled nijak atraktivního prostředí, kde vás od sportovců dělí kovový plůtek a pozadí vytvářejí tmavě modré závěsy, jen místy oživené symboly her. A jako vždy (a tentokrát snad ještě o stupeň výš) prostor naplněný emocemi nejrůznějších kvalit – vždyť se bojovalo o zlato v národním kanadském sportu a průběh zápasu navíc pořádně potrápil nervové soustavy fanoušků obou odvěkých rivalů.

Dnes jsem se rozloučil s areálem Whistler Sliding Center. Po rovných dvou týdnech závodů, které se zastavily jen na dva dny mezi jednotlivými disciplínami bobistů. Když jsem areál opouštěl, měl jsem smíšené pocity. Normálně bych byl po zakončení dvoutýdenní práce spokojen, že se všechno zvládlo, a všechny disciplíny měly něco do sebe. Tentokráte to neplatí.